Frodova píseň
Když večer v Kraji šedý byl,
slýchal jsem v Kopci jeho krok;
před svítáním ve vytratil
na dlouhou cestu beze slov.
Od divočiny v břehům Moře,
do jižních hor z pouští severních,
tajnými dveřmi, v dračí noře,
temnými hvozdy šel svobodný.
Ať s ním byl trpaslík,člověk či hobit,
anebo elf, který neumírá,
s ptáky i zvířaty dovedl mluvit
jazykem, jenž srdce otevírá.
Smrtící meč a hojící ruka,
záda, jež ohnulo těžké břímě;
planoucí pochodeň, hlas jako trubka,
znavený poutník na cestě v zimě.
Jako pán moudrosti na trůnu sedal,
rychle se hněval, rychle se smál;
odřený klobouk a brada šedá,
o hůl se trnitou opíral.
Na můstku samoten vzdoroval
náporu Ohně a Stínu zlého;
o kámen hůl se zlomila,
V Khazad-dum zemřela moudrost jeho.
Komentáře
Přehled komentářů
Je to skvělé.Je to od srdce a o někom koho má rád.Gandalf je moudrý čaroděj a hobiti jsou hravý a dobrý.Jejich přátelství mezi různými bytostmi dosáhlo toho že porazily zlo.A to by měli udělat i lidi.Porazit zlo co v sobě nosíme.
P.P
(Michaela, 19. 1. 2011 14:12)